 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
Často diskutovanou otázkou mezi revizními techniky je, zda je nutné v ochraně před statickou elektřinou instalovat i vnitřní ochranu, (přepěťové prvky). Na to je jednoduchá odpověď - ano.
Tato povinnost je dána ustanovením vyhlášky č. 269 / 2009 Sb., (text dole), s právnímí účinky od data vyhlášení, což je 12.8.2009 a to následovně:
§36, čl. 1 stanovuje obecnou povinnost zřízení ochrany před bleskem, nerozlišuje, zda vnější či vnitřní. Pokud toto rozlišení není konkretizováno, je tato povinnost stanovena obecně na celou stavbu, kde by mohlo vzniknout riziko. A možnost přepětí na vnitřních sítích je bez diskuzí.
§36, čl. 2 stanovuje povinnost zpracování rizik k ochraně stavby. Pokud se touto otázkou někdo již zabýval, musel zjistit, že bez ochrany vnitřních silových obvodů budou hodnoty rizik vyšší, než normované hodnoty ČSN 623052, ed.2 a tím nebude ochrana stavby dostatečná.
JUDr. Pavel Jílek, Ph.D.
revizní technik E1B, E1C
autorizovaný projektant elekto
Tato povinnost je dána ustanovením vyhlášky č. 269 / 2009 Sb., (text dole), s právnímí účinky od data vyhlášení, což je 12.8.2009 a to následovně:
§36, čl. 1 stanovuje obecnou povinnost zřízení ochrany před bleskem, nerozlišuje, zda vnější či vnitřní. Pokud toto rozlišení není konkretizováno, je tato povinnost stanovena obecně na celou stavbu, kde by mohlo vzniknout riziko. A možnost přepětí na vnitřních sítích je bez diskuzí.
§36, čl. 2 stanovuje povinnost zpracování rizik k ochraně stavby. Pokud se touto otázkou někdo již zabýval, musel zjistit, že bez ochrany vnitřních silových obvodů budou hodnoty rizik vyšší, než normované hodnoty ČSN 623052, ed.2 a tím nebude ochrana stavby dostatečná.
JUDr. Pavel Jílek, Ph.D.
revizní technik E1B, E1C
autorizovaný projektant elekto
Revizní technici LPS musí při své činnosti dodržovat obecně závazné právní předpisy a měli by vzít v úvahu i doporučení českými technických norem (ČSN). Každý revizní technik by si měl uvědomit, že zpráva o revizi je úřední doklad, který může být případně důkazním předmětem při soudním sporu. Proto by revize měla být provedena vždy pečlivě, svědomitě. Revizní technik by si měl být vědom toho, že projektant i montážní mohou udělat chybu, ale revizní technik je osobou, která uvádí zařízení do provozu a garantuje tak bezpečnost, spolehlivost a funkčnost celého zařízení. Pokud zjistí chybu, musí bezpodmínečně vyžadovat její odstranní.
Úder blesku do objektu je možný v kterémkoli místě střechy, pokud na objektu není instalován hromosvod. Ten může způsobit požár, pokud se jedná o stavební konstrukci z hořlavých materiálů. Nejvíce jsou z tohoto pohledu ohroženy objekty s hořlavou krytinou. Ani plechová střecha není dostatečnou ochranou před bleskem. Nejenže plechy s tloušťkou materiálů do 0,5 mm nezabrání propálení (viz. ČSN EN 62305-3, tab. 3), ale také jiskření mezi jednotlivými plechy, které nejsou spolu vzájemně spojeny, může způsobit vznícení dřevěného podbití. Jsou známy dokonce případy, kdy bleskový proud zažehnul objekt přeskokem ze stromu přes vedlejší větev, která přesahovala střechu objektu. Velmi časté jsou případy, kdy dojde k úderu blesku do vedlejší budovy a rozšíření požáru na hlavní chráněnou budovu.
Každý investor by si měl položit otázku, zda není levnější instalovat na budově jímací vedení nebo protipožární přepážky. Celkové náklady druhého řešení jsou:
cena protipožárních přepážek;
cena za rekonstrukci vyhořelého objektu.
Při své praxi revizního technika či znalce se často setkávám s případy vystavení výchozí revizní zprávy „bez závad“, ale není k této zprávě doložen výpočet rizik v souladu s obecně závazným ustanovením §36, odst. 1 vyhlášky 268/2009 Sb. Jak tedy může revizní technik spustit toto zařízení do provozu, když tato rizika nemá zjištěna a navíc se ve většině případů nezabývá ani tím, zda je provedena ochrana před přepětím sítě NN.
Úder blesku do objektu je možný v kterémkoli místě střechy, pokud na objektu není instalován hromosvod. Ten může způsobit požár, pokud se jedná o stavební konstrukci z hořlavých materiálů. Nejvíce jsou z tohoto pohledu ohroženy objekty s hořlavou krytinou. Ani plechová střecha není dostatečnou ochranou před bleskem. Nejenže plechy s tloušťkou materiálů do 0,5 mm nezabrání propálení (viz. ČSN EN 62305-3, tab. 3), ale také jiskření mezi jednotlivými plechy, které nejsou spolu vzájemně spojeny, může způsobit vznícení dřevěného podbití. Jsou známy dokonce případy, kdy bleskový proud zažehnul objekt přeskokem ze stromu přes vedlejší větev, která přesahovala střechu objektu. Velmi časté jsou případy, kdy dojde k úderu blesku do vedlejší budovy a rozšíření požáru na hlavní chráněnou budovu.
Každý investor by si měl položit otázku, zda není levnější instalovat na budově jímací vedení nebo protipožární přepážky. Celkové náklady druhého řešení jsou:
cena protipožárních přepážek;
cena za rekonstrukci vyhořelého objektu.
Při své praxi revizního technika či znalce se často setkávám s případy vystavení výchozí revizní zprávy „bez závad“, ale není k této zprávě doložen výpočet rizik v souladu s obecně závazným ustanovením §36, odst. 1 vyhlášky 268/2009 Sb. Jak tedy může revizní technik spustit toto zařízení do provozu, když tato rizika nemá zjištěna a navíc se ve většině případů nezabývá ani tím, zda je provedena ochrana před přepětím sítě NN.
Pozor na ;"slepý svod" ...
Vezmeme za příklad, že nám udeří blesk do domečku, který má rozměry řekněme 10 × 10 m a výšku 6 m, a jde o domek pouze se dvěma svody, které jsou na druhé straně než okapové roury neuzemněné na svém dolním konci, a k tomuto ideálu patří i zemnič typu B, tedy základový. Na konci okapové roury by každému člověku či zařízení do vzdálenosti 0,6 m ve vzduchu nebo 1,2 m od stěny objektu hrozilo, že si ho bleskový proud při LPL IV, tedy 100 kA, vybere jako pokračování své cesty na zem.
Ano, jsou to pouze suché výpočty, ale v realitě by tyto vzdálenosti byly mnohem větší a každý by byl u takového okapu za bouřky ohrožen na životě.
Jak by to mělo vypadat?
Řešení připojení okapové roury, která je nahoře připojena k jímací soustavě, je nadčasové. Takto by se to mělo dělat vždy.
Okapovou rouru nahoře spojenou s jímací soustavou raději provedeme tak, že zajistíme vodivost jednotlivých segmentů nýtováním nebo sletováním. Pokud bychom to neudělali, díky velkým přechodovým odporům na přechodech trubek by vše nejenom hezky jiskřilo, ale následkem by byl nárůst napětí a znásobení dostatečné vzdálenosti. Na jejím spodním konci ji připojíme na zemnič. Nejlepší je připojit ji samozřejmě na vývod ze základového zemniče. Pokud na něj nějaký ne moc bystrý projektant či montážník zapomněl, zřídíme kolem domu ještě okružní zemnič, na který vše opomenuté napojíme. Nejhorším ze správných řešení je zatlučení zemnicích tyčí a samostatné uzemnění okapové roury.
Autor: Jan Hájek, Dehn + SÖhne GmbH + Co. KG.
Vezmeme za příklad, že nám udeří blesk do domečku, který má rozměry řekněme 10 × 10 m a výšku 6 m, a jde o domek pouze se dvěma svody, které jsou na druhé straně než okapové roury neuzemněné na svém dolním konci, a k tomuto ideálu patří i zemnič typu B, tedy základový. Na konci okapové roury by každému člověku či zařízení do vzdálenosti 0,6 m ve vzduchu nebo 1,2 m od stěny objektu hrozilo, že si ho bleskový proud při LPL IV, tedy 100 kA, vybere jako pokračování své cesty na zem.
Ano, jsou to pouze suché výpočty, ale v realitě by tyto vzdálenosti byly mnohem větší a každý by byl u takového okapu za bouřky ohrožen na životě.
Jak by to mělo vypadat?
Řešení připojení okapové roury, která je nahoře připojena k jímací soustavě, je nadčasové. Takto by se to mělo dělat vždy.
Okapovou rouru nahoře spojenou s jímací soustavou raději provedeme tak, že zajistíme vodivost jednotlivých segmentů nýtováním nebo sletováním. Pokud bychom to neudělali, díky velkým přechodovým odporům na přechodech trubek by vše nejenom hezky jiskřilo, ale následkem by byl nárůst napětí a znásobení dostatečné vzdálenosti. Na jejím spodním konci ji připojíme na zemnič. Nejlepší je připojit ji samozřejmě na vývod ze základového zemniče. Pokud na něj nějaký ne moc bystrý projektant či montážník zapomněl, zřídíme kolem domu ještě okružní zemnič, na který vše opomenuté napojíme. Nejhorším ze správných řešení je zatlučení zemnicích tyčí a samostatné uzemnění okapové roury.
Autor: Jan Hájek, Dehn + SÖhne GmbH + Co. KG.
