Již za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, Nejvyšší soud dospěl k závěru (např. v rozsudku sp. zn. 22 Cdo 1308/2003), že kanalizace není součástí pozemku, a to s odkazem na znění zákona č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích, podle kterého je kanalizační či vodovodní přípojka samostatnou stavbou. Obdobně se Nejvyšší soud vyjádřil o elektrické přípojce (viz rozsudek sp. zn. 22 Cdo 4420/2009), která byla rovněž na základě zákona č. 458/2000 Sb. (energetický zákon) považována za samostatnou věc.

     

      Výše zmíněné inženýrské sítě (přípojky) se nestaly součástí pozemku ani po nabytí účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník ("ObčZ"), a to v důsledku ustanovení § 509 ObčZ. I nadále půjde o samostatné věci v právním smyslu. Pokud nejsou inženýrské sítě (přípojky) součástí pozemku, ve kterém jsou umístěny, jsou v souladu s rozhodovací praxí nemovitými stavbami (jak potvrdil Nejvyšší soud v rozsudku sp. zn. 22 Cdo 2653/2011). Charakter nemovité věci přitom mají výslovně i podle ustanovení § 498 ObčZ. Inženýrské sítě (přípojky) se nezapisují do katastru nemovitostí. V případě převodu proto vlastnické právo k přípojce zpravidla vznikne již k okamžiku účinnosti převodní smlouvy.

Na základě výše uvedeného lze uzavřít, že inženýrské sítě (kanalizační, vodovodní a elektrické přípojky) tvoří příslušenství nemovité věci. Podle § 510 ObčZ příslušenství zásadně sdílí osud věci hlavní (práva a povinnosti týkající se věci hlavní, se týkají i jejího příslušenství, pokud se strany nedohodnou jinak). Jde o významný posun a zjednodušení oproti předchozí praxi, kdy na základě judikatury Nejvyššího soudu (viz rozsudek sp. zn. 2772/2000) platilo, že "je-li příslušenstvím věci hlavní nemovitost, je předpokladem jejího přechodu na jinou osobu spolu s věcí hlavní, písemné vyjádření vůle toto příslušenství převést".  Pokud si nyní smluvní strany nebudou přát převést společně s pozemkem také příslušné inženýrské sítě (přípojky), a převodce bude zároveň vlastníkem pozemku i přípojky, budou je muset naopak z převodu výslovně vyloučit.

Pro právní nakládání s inženýrskými sítěmi (přípojkami), resp. s pozemky, v nichž jsou umístěny, je zcela zásadní otázka vlastnictví těchto sítí (přípojek). Vlastnictví inženýrských sítí je zpravidla upraveno ve zvláštních zákonech. Vlastníkem kanalizačních a vodovodních přípojek je od roku 2002 osoba, která na své náklady přípojku pořídila (viz výše zmíněný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1308/2003). Do té doby byl vlastníkem těchto přípojek vlastník pozemku. Vlastníkem elektrické přípojky je ten, kdo uhradil náklady na její zřízení.

Je tak třeba upozornit, že vlastníkem přípojek může být osoba odlišná od vlastníka pozemku, na kterém jsou přípojky umístěny. To může představovat problém při majetkoprávních dispozicích (převodech) s pozemkem, v němž jsou uloženy přípojky, které slouží budově na pozemku umístěné. Nelze totiž vždy spoléhat na to, že přípojky budou ve vlastnictví vlastníka pozemku. V takovém případě by nemohly být ani platně převedeny při převodu pozemku, v němž jsou umístěny, a to i přesto, že do převodní smlouvy již není nutné výslovně zahrnout vůli k jejich převodu.