Nový občanský zákoník platí 9 měsíců, ale vypadá to, že spousta dodavatelů zboží či služeb o tom ani neví. Hlavně operátoři mobilních sítí používají ne zcela odpovídající a "čisté" texty ve svých smlouvách či smluvních podmínkách. Smluvní podmínky dodavatelů zboží či služeb bývají dlouhé a nepřehledné, navíc je dodavatelé často jednostranně mění. Obchodní podmínky a ceníky mění dodavatelé velmi rychle, ale jejich kvalita není valná. Lepší než zcela chybná informace je varianta, kdy dodavatel uvádí jen obecně, že se smlouva řídí občanským zákoníkem. Zákazníkovi tak sice situaci neulehčuje, ale alespoň jej nemate. Nesprávné poučení zákazníka může být považováno i za klamavou obchodní praktiku, za tu může být udělena správními orgány i několikamiliónovou pokuta. Smluvní pokuty by se dle Ústavního soudu neměly ukrývat v obchodních podmínkách, ale měly by být uvedeny přímo ve smlouvě samotné. Bohužel, o nálezu Ústavního soudu ví spíše jen odborná veřejnost. Více jak polovina dodavatelů by se svými pokutami nebyla u soudu úspěšná, protože o nich musí informovat transparentně v textu hlavní smlouvy. Z judikatury Nejvyššího soudu Vedle základního požadavku na srozumitelnost a určitost vymezení smluvního závazku zajištěného smluvní pokutou a vymezení její výše (případně způsobu jejího určení) je potřeba zaměřit se na stanovení přípustné výše smluvní pokuty. Ta není zákonem nijak explicitně omezena; občanský zákoník v tomto směru pouze odkazuje na právo soudu na návrh dlužníka smluvní pokutu snížit „s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti až do výše škody (…)“. V souladu s již ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu však nelze sjednat a je považováno za absolutně neplatné ujednání o smluvní pokutě za takových okolností, které se zjevně příčí dobrým mravům. Nejvyšší soud dovodil, že při posouzení přiměřenosti smluvní pokuty se bere zřetel zejména na důvody, které ke sjednání posuzované výše pokuty vedly, a na okolnosti, které je provázely. Bude se tak například jednat o případy, kdy ke sjednání smluvní pokuty vedl oprávněného nepoctivý záměr s vědomím, že dlužník nebude schopen svou povinnost splnit, jelikož se nachází v tísni. Pokud se jedná o samotnou výši smluvní pokuty a její případnou nepřiměřenost, Nejvyšší soud dlouhodobě judikuje, že rozhodují vždy konkrétní okolnosti daného případu. Za nejvýznamnější pak považuje výši zajištěné pohledávky, když určil, že „přiměřenost sjednané výše smluvní pokuty je třeba posoudit s přihlédnutím k celkovým okolnostem úkonu, jeho pohnutkám a účelu, který sledoval. V úvahu je třeba vzít výši zajištěné pohledávky, z níž lze usoudit na nepřiměřenost smluvní pokuty s ohledem na vzájemný poměr původní a sankční povinnosti.“